Pohoda, klídek, lehátko (zahradní) …

Já si tyto chvilky klidu nesmírně užívám. Pracuji jako učitelka v mateřské školce a uhlídat třicet malých neposedů, chce maximální soustředění. Na chalupě mám na starosti akorát našeho šestiletého syna Milana. A to už je velký kluk, který se zabaví téměř sám…

Mou „neřestí“ je povalování se na dece a nechat sluneční paprsky prohřívat celé mé tělo. Letos jsem si ale koupila zahradní nábytek - lehátka, abych to měla s větším komfortem. Vyhnu se tak nepříjemnému hmyzu, který by po mě z trávy určitě lezl. Vloni jsme si totiž přímo ustlala do mraveniště. To jste měli pak vidět ten fofr, jak jsem z deky vylítla. Ale i tak jsem pár kousanců do krku a tváře dostala. Bohužel jsem na hmyzí štípnutí alergická, tvář mi otekla a vypadala jsem jako sestra „Pučmelouna“.

Zkrátka mě ty štípance „nafoukly“ tak, že jsem si musela dovolenou ještě o týden prodloužit. Děti ve školce by se mě nejspíše bály. Slabší povahy by z mého vzhledu mohly mít i šok. Otok jsem si léčila octovými oblaky a užívala léky na alergii.

Brrr, nechme nepříjemných vzpomínek. Už se hezky připravuji na odpolední pohodu. Stolek s pitím a lehkým občerstvením je připravený, hned vedle jsem si rozložila zahradní lehátko. Tak teď už jen zamilovaný románek z kabelky a idyla bude dokonalá!

Jenže když s sebou chci konečně „plácnout“ na zahradní lehátko, zjistím, že si v něm spokojeně hoví synek. No nic, ještě, že jsem na tuto možnost připravená. Napadlo mě, že se Milánkovi v zahradním lehátku také bude líbit, proto jsem zahradní lehátka koupila rovnou čtyři.

Tak a ničím nerušená idylka může začít…