Zahradní nábytek trošku jinak…

„Tati ahoj! Co bys řekl tomu, kdybychom s rodinou k tobě přijeli na víkend? Nemáš nic v plánu,“ ptala jsem se v telefonu tatínka, který žil na vesnici v domečku už úplně sám. Maminka nám totiž před rokem zemřela na náhlou srdeční příhodu a tatínek ani za nic nechce slyšet o tom, že by se přestěhoval k nám do města.

Zahradní nábytek trošku jinak…

Vždy říkával: „Tady je můj domov, tady i umřu.“ Neměla jsem takové řeči vůbec ráda. Proto jsem se s manželem a našimi dvojčaty za ním rozjížděli alespoň jednou za měsíc na celý víkend. Vždy jsem mu naklidila, upekla, uvařila, vyprala a pomohla se složenkami. To vše měla na starost naše milovaná máma a tatínek na to „papírování“ zkrátka nestačil.


Nabídka venkovního nábytku zde


Už z dálky jsem viděla, že k domečku přibyl nový nábytek. No… spíš se jednalo o rozpadlou sedačku, která splňovala funkci zahradního nábytku. Proboha! Co to je? Vypadá to jako torzo kožené sedačky a jako opěradlo slouží vyřazená matrace. A to vše je na podstavci – cihlách. No mě snad šálí zrak!

Tatínka jsme našli v chalupě sedět skloněného u stolu a ve tváři se mu zračil smutek a bolest. Vylekala jsem se: „Tati, co se stalo?“ Začal tedy zlomeným hlasem vyprávět…

Jeho jediný kamarád Tonda, kterého si po smrti manželky pustil „k tělu“, zemřel. Když mu bylo nejhůře, mohl si s ním vždy o všem popovídat, probrat vše, co ho trápilo. Nebo jen tak poklábosit, třeba o jejich společné vášni zahrádce. Dokázali venku trávit hodiny a hodiny. Když už je bolela kolena, jak klečeli v záhonech, usadili se právě na starou Toníkovo sedačku, vypili kafíčko a nabrali síly k další práci na zahrádce.

„Víš, já jsem si to zahradní sezení musel vzít, je to taková vzpomínka na mého kamaráda, mám tak pocit, že je stále se mnou. A krom toho účel plní dál,“ vysvětlil mi otec.

Zamyslela jsem se, vlastně proč ne? Vždyť tatínkovi na dvorku vždy zahradní posezení chybělo. Takto má vzpomínku na svého nejlepšího přítele a venkovní posezení v jednom. To není vůbec špatný nápad!

Táto můj milý, klidně si tu měj kupu takových sedaček, hlavně se už na mě usměj…