Stručná historie nábytku

Stručná historie nábytku

Prehistorický nábytek
 

Když se lidé naučili hospodařit a začali žít v trvalých osadách, začali vyrábět i první nábytek. V Evropě jeden z prvních známých nábytků pochází z doby kamenné ve vesnici na Orkneyho ostrovech ve Skotsku asi 2,000 BC. Zemědělci mladší doby kamené žili v kamenných chatrčích se střechami z kostic a trávy. Uvnitř si vyráběli primitivní nábytek z kamene. I tak dokázali vytvořit skříně, stoly, židle... Součástí vesnice byl dokonce důmyslný kanalizační systém.

Starověký egyptský nábytek
 

Mezitím v Egyptě bohatí Egypťané žili ve velkých, pohodlných domech s mnoha místnostmi. Stěny byly malované a na podlaze barevné dlaždice. Uvnitř svých domovů movití Egypťané měli už dřevěný nábytek jako jsou postele, židle, stoly a skříňky na uložení. Výrobu nábytku v Egyptě komplikoval fakt, že v mnoha místech nebylo dřevo dostupné a muselo se dovážet primitivním způsobem z velkých vzdáleností. Obyčejní lidé žili v jednoduchých domech z hlíny. Pro chudé byl nábytek velmi jednoduchý. Používali truhel vyrobených z rákosu a k ukládání věcí dřevěné kolíčky na stěnách. Nábytek musel být levný.

Starověký řecký nábytek
 

Ve starověkém Řecku byl jen základní nábytek i v movitějších domácnostech. Řekové své věci ukládali do dřevěných truhlic, nebo také na dřevěné kolíčky na stěnách. Ti, co si to mohli dovolit, měli vystavené různé poháry apod..Postele už měli vyřešeny dřevěnými rámy s lanovými popruhy. Na místo matrace ale používali rohože nebo koberce. Románský nábytek V Římě bohatí lidé používali mozaiky a (v chladnějších částech země) tabule skla v oknech, a dokonce se objevuje i první forma ústředního topení nazývané Hypocaust. Teplo (horký vzduch) se rozvádělo v podlaze po celém domě důmyslně provedenými kanálky. Římané používali k vyzdobení svých obydlí nástěné malby. Nábytek byl u movitějších velmi pohodlný, byl čalouněný, jemně vyřezávaný. Lidé při jídle leželi, používali olejové lampy. Pro chudé byl samozřejmě nábytek velmi jednoduchý a levný.

Saský nábytek
 

I pro bohaté byl život v Sasku tvrdý a nábytek velmi jednoduchý. Obvykle byl v Saském obydlí jen jeden pokoj a tam žili všichni. Bohatší spali na postelích se slamníky a polštáři, nejchudší lidé postele nepoužívali a spali na podlaze. Nábytek se používal jen základní a ten byl velmi masivní a těžký. Z této doby se nenašli žádné tabule skla do oken.

Nábytek ve středověku
 

V saských časech bohatý muž a celá jeho domácnost  žili spolu v jednom velkém sále. Ve středověku byl velký sál stále středem zámku, ale pán měl svůj vlastní pokoj nad ním. Tato místnost byla nazývána sluneční. V něm pán používal postele, která byla obklopena závěsy, a to jak pro ochranu soukromí a před průvanem. Ostatní členové domácnosti pána, služebníci apod.., spali na podlaze velkého sálu. Na jednom nebo obou koncích velkého sálu byl krb a komín. Asi v r.1180 poprvé od Římanů bohatí lidé začali mít tabule skla v oknech. Nábytek ve středověku byl velmi jednoduchý. I v bohaté domácnosti byly židle velmi vzácné. Často jen pán seděl na židli (křesle). Většina lidí seděla na stoličkách a lavicích. Bohatí lidé měli také stoly a velké dřevěné bedny, které, když se přisunuly k sobě, fungovaly jako postele. V bohatých domovech byly zavěšeny gobelíny s vlnou nebo malované plátno. Nebyly jen pro dekoraci. Pomáhaly chránit před průvanem. Ve středověku se na výrobu nábytku používalo masivní dřevo - hlavně dub.

16. století nábytek
 

V 16. století se stal život pro bohaté pohodlnější . Nábytek byl bohatší a rozmanitější, než ve středověku, ale stále ještě jen základní. Byl obvykle vyroben z dubu a byl těžký a masivní. V 16. století se nábytek dědil z generace na generaci. Očekávalo se, že nábytek darujete dětem nebo dokonce i vnoučatům. Postele se stávaly více pohodlné, více se používali matrace z peří, ubývalo použití slámy.. V 16. století byly židle častější než ve středověku, ale byly ještě drahé. Chudí se museli spokojit se stoličkami a lavicemi. Během 16. století se skla v oknech stala obvyklejší. Nicméně chudí si ještě museli vystačit s proužky plátna namočeným ve lněném oleji. Komíny byly v 16. století také luxus . Chudí lidé prostě měli díru ve střeše, kudy vypouštěli kouř. V bohatých domech používali obložení dubovým dřevem, tapety, tapiserie nebo malované látky. Pro chudé v 16.století nenastalo žádné zlepšení, co se nábytku týká. Chudí dál žili v jednoduchých chatrčích s jedním nebo dvěma pokoji. Podlahy byly z udusané hlíny a nábytek byl jednoduchý a levný. Matrace používali vycpané slámou. Matrace ležela na lanech navlečených přes dřevěný rám.

17. století nábytek
 

V pozdním období 17. století se nábytek stal pro bohaté mnohem pohodlnější a mnohem více jemně zdobený. Na počátku 17. století byl nábytek prostý a těžký. Ten byl obvykle vyroben z dubového dřeva. V pozdním 17. století byl nábytek pro bohaté často vyroben z ořechového dřeva nebo (od 1680) z mahagonu. Nábytek byl vyzdoben novými způsoby. Jeden z nich byl fazetování. Dýha (tenký plátek dřeva) drahého dřeva byla naklížena na levné dřevo. Tím se dosáhlo, že nábytek byl krásný masiv, ale ušetřila se cena. Některý nábytek byl také vykládaný. Dřevo bylo vyřezáno a dutiny vyplněny perletí. V této době se dřevo v Anglii začalo lakovat jasnými barvami. V 17. století byly zavedeny nové typy nábytku jako jsou komody, hodiny nebo knihovny. Židle se také stala mnohem pohodlnější. Čalouněná židle se stala samozřejmostí v domovech bohatých lidí. V 1680 se objevilo první skutečné křeslo. Nicméně všechna vylepšení v nábytku se nevztahuje na chudé. Jejich nábytek i nadále zůstával prostý a levný.

18. století nábytek
 

V 18. století se dále zdokonaluje nábytek bohatých, přibývá výrobců, vydávají se katalogy nábytku, jsou známé i některé knihy o výrobě nábytku. Z této doby jsou nejznámější jména výrobců nábytku: Thomas Chippendale (1718-1779), George Hepplewhite (? -1786), Thomas Sheraton (1751-1806), slavný hodinář James Cox (1723-1800), v Americe Duncan Phyfe (1768-1854), John Goddard (1724-1785) a Samuel McIntire (1757-1811). Jako obvykle nábytek pro chudé zůstal jen levný základní.

19. století nábytek
 

Zámožní obyvatelé žili ve velmi komfortních domech. (I když jejich zaměstnanci žili ve stísněných čtvrtích, často v podkroví). Začal se vyrábět levný nábytek, ale i tak si nábytek mohla dovolit jen menšina lidí. Na počátku 19. století nejchudší lidé spali na hromadě slámy, protože si nemohli dovolit  žádné postele. Na počátku 19. století kvalifikovaní pracovníci většinou žili v domech se dvěma pokoji v přízemí a dalšími dvěma v patře. Jeden pokoj v přízemí byl určen pro nejlepší nábytek, ozdoby pro hosty. Zde si nesměly hrát ani děti. Obyvatelé domu trávili ale většinu času v druhé místnosti, což byly obývací pokoje a kuchyně spojené dohromady. Nakonci 19.století si tento standard mohla dovolit většina dělnické třídy.

20. století nábytek
 

Životní styl se změnil na počátku 20. století, kdy se k vaření přestal používat oheň a plynové sporáky staly běžnou věcí. Rostoucí životní úroveň znamenala, že bylo možné využívat všechny místnosti řádně. Během 20. století se zlepšila úroveň nábytku a bydlení obyčejných lidí. V roce 1920 a 1930 byl představen nový styl nábytku a architektury. Byl nazýván styl art deco. Jsou používány geometrické tvary místo dřívějších secesních plynulých linií. Název stylu art deco pochází z výstavy v Paříži v roce 1925 tzv. Expozice Internationale des Arts Decoratifs.