Bohyní v kuchyni za každou cenu
Dámy, která z vás by nevěděla, že láska prochází žaludkem? A proto zkusme najít cestu, která nám muže našich srdci namotá kolem prstu bez dřiny a definitivně. Vždyť přeci není účel starat se o naše idoly tak úmorně, že jsme z toho strhané dřív, než nastane čas večer okouzlovat ještě i v ložnici.
Bohyní v kuchyni za každou cenu
Zaměřme dnes svou pozornost na naše království numero uno. Je v něm všechno v pořádku? Vážně jsou jeho klenoty to pravé? Protože do nedávna třeba u mě jeden z pokladů nevypadal zrovna exkluzivně – nebudu jmenovat, on by se sporák urazil.A to nemluvím o nádobí. Ze všech regálů a polic se ozývalo zoufalé volání po změně a stále více jsem to citelně zaznamenávala hlavně v čase, který jsem trávila pouhou údržbou.
Natož co potom samotné vaření? Hotová plesová sezóna! Tanec kolem plotny, aby se nic nepřipálilo, permanentní valčík vařečky, aby se nedělaly hrudky, pomalé dušení, střední smažení a dokonce občas i tombola – to když neuteklo mléko a nebouchl Papinův hrnec!
Nikdy není pozdě říci „dost“
Chvilku je to sice psychicky náročné dát sbohem starému nádobí (jestli jste jako já, tak co kdyby se někdy hodilo?), ale než ukápne slza, vzpomeňte, kolik kapek potu kanulo při dřípání připáleného segedínu. Ale hned jak se na jeho místo nastěhují kvalitní hrnce a pánve, stesk se mění ve dravou chuť překonat kuchařské rekordy a nedělat nic jiného než vařit!
Natož když dnes jsou i hrnce, které vaří samy. Mám teď na mysli hrnce na pomalé vaření, které sice nešetří čas, ale rozhodně pečují o kvalitu zachovaných hodnot.
Samozřejmě to nelze. Dobrá, uvaříte polévku, hlavní chod, ale co dezert? Takže je nutné i něco famózního upéct. Hodím rozpačitý pohled na kameninovou bábovku po babičce, jestli se nedívá, protože inovací prošly s pokrokem doby i formy na pečení. Sice chvilku trvalo, než jsem začala důvěřovat silikonu, ale takový teflon ve srovnání s tím, na čem jsme pekly s maminkou cukroví, když jsem byla malá – hotový zázrak.
Těch tvarů, těch možností. Nejtěžší na práci s formami a formičkami je vybrat si tak, abyste u toho nestrávila mládí.
Když změna, tak pěkně z gruntu
No jistě, nádobíčko a bábovičky mám ukázkové jako kdysi pro panenky, ale nese to s sebou ještě jedno úskalí. Než se delikatesa do hrnce vůbec dostane, musím ji něčím nakrájet. Pak ji míchat, někdy cedit, občas šlehat a kdo ví co ještě. Renovace vstupuje do druhého kola: je nezbytné pořídit si dokonalé a vhodné doplňky do kuchyně.
Tady jsem tedy chvílemi naprosto bezradná, protože nepřeberné množství nápaditých vychytávek je opravdu vyčerpávající. Ale stále mne žene kupředu vidina profesionálně nachystaného pokrmu a nadšený výraz ve tváři mého dokonalého muže!
Zajímalo mě, zda na mém novém skleněném prkénku nakrájím cibuli jako ten pán bez vlasů, co ho znám z televize. Jako jestli je to nádobím, nebo rukama. S dovolením se teď budu tvářit, že to je tím nožem, abych nezabředávala do témat o nešikovnosti.
Náhodou já velmi ráda brouzdám na netu a hledám různé triky a návody, jak na to když se něco nepovede a co dělat pro záchranu situace.
Ale o jednu skvělou radu se podělím: víte jak nakrájíte cibuli, aniž by jste plakali? Stačí, když po dobu krájení nedýcháte nosem a nemrkáte!
No vážně. Má to dokonce dvojí efekt – uvidíte, jak tento proces začnete z ničeho nic zrychlovat!
Abych to shrnula
Zkrátka na našem čase a úsilí přeci hodně záleží, milé hospodyňky. Vaření je sice naše doména, ale máme podat precizní výkon pro koho? Pro muže! Tak snad na oplátku oni zohlední naše investice – beztak čarujeme hlavně pro ně. Pokud jde o nás, klidně se odbudeme vlašákem z kelímku.
Dřina v kuchyni vůbec dřinou být nemusí, díky moderním vymoženostem za rozumnou cenu. Pak není problém zůstat usměvavou nažehlenou hospodyňkou, těšící se na návrat muže domů. No víte jak to myslím – taková ta naondulovaná, v zástěrce... Přesně jak to známe z amerického retro plakátu.
